Když jsme se letos před plenérem podívali na radar a předpověď počasí, nebylo nám z toho do zpěvu. Čekali jsme špatnou náladu a znechucení, studenti nás ale překvapili. Ve středu ráno 10. června 2026 stáli v plné výbavě před školou odhodlaní kreslit i za cenu mírných ztrát na svém zdraví.A jak se dá vlastně kreslit v dešti? Museli jsme být kreativní a začít objevovat Telč i z jiných úhlů pohledu. Někdo zakotvil v loubí, někdo kreslil v Dolní bráně, jiní se uchýlili do kavárny v Univerzitním centru a nechali se inspirovat (kromě výborné kávy) výhledy z oken. I barokní kostel Jména Ježíš, od kterého jsme zajistili klíče, nám poskytl dočasné přístřeší a nabídl nám několik sad buclatých andělíčků k detailnímu pozorování. Když jsme se tedy sešli na společném hodnocení, byli jsme ohromeni, jak vynalézavě si studenti počínali a jaké neobvyklé výhledy na Telč vypátrali. Jedna ze studentek dokonce poskytla přístřeší spolužákům pod pergolou vlastní zahrady.
Druhý den nás přivítal proměnlivou oblačností, ale naše důvěra ve sluneční paprsky již byla natolik otřesena, že jsme využili azyl kostela svatého Jakuba Většího a s termoskami plnými horkého čaje se vrhli na pozorování vitráží, kleneb a dalších gotických libůstek. Vznikly tak naprosto nové obrazy, které jsme na plenéru dosud neměli. Studenti se odvážně pustili i do velmi těžkých kompozic. Sochy svatých či gotický oltář nebyly výjimkou.
A protože den za dnem měl vzestupnou tendenci, pátek k nám byl milosrdný. Téměř ani kapka neukápla, skoro ani větřík nezafoukal. Teplý čaj, deka, kapuce a teplo kavárny však zůstaly našimi věrnými spojenci. Plenér jsme završili tradiční bublinovou fotografií a vzdušnou výstavou pro kolemjdoucí u vstupu do školy.
vyučující výtvarné výchovy